Milan Koželuh

Netvrdím, že se to stane, natož abych tvrdil, že se to stane zítra. Dokonce připouštím, že by se to stát nemuselo. Ale jsem si jist, že pokud se to stane, nebude příští válkou v Evropě válka států proti sobě, ale něco, pro co nemáme jméno a co jsme nikdy nezažili, něco, s čím nepočítáme a s čím neumíme bojovat.
Začnou nás zabíjet na chodníku. Ne teroristickými činy proti nádražím a shromážděním lidí na náměstích, ne ve výjimečných okamžicích, ve dnech slávy, kdy to už dnes trochu čekáme.
Prostě a jednoduše nás budou zabíjet na ulici. Shazovat z nadchodů nad silnicemi, strkat pod auta na rušné silnici. Jdete po chodníku, přiběhne pár výrostků a letíte přes zábradlí pod vlak nebo náklaďák, padáte pod kamion jedoucí půl metru vedle chodníku. Žádné teroristické skupiny, pár mladíků. Kolik jich bylo? Pět nebo šest? Kolik jim bylo? Jak to mám u muslimů poznat? Patnáct let? Nebo třináct? Poznal byste je? Děláte si legraci? Byli snědí a měli kapuce…
Třeba to nejdřív bude jen občas a umírnění muslimové to odsoudí, tedy odsoudí tu nevraživost veřejnosti k muslimům všeobecně. Ale myslím, že pokud se k tomu rozhodnou, spustí to najednou. Ve Francii, Itálii, Německu, Španělsku… začnou asi ve velkých zemích. Skoro každý den někoho zabijí. V Paříži, v centu i předměstí, ve venkovských maloměstech, o jejich existenci jsme do té doby neměli tušení. Ale jen po jednom, nebo maminku s dítětem. Nic velkého, co by zburcovalo vládu k protiakci. Občas možná vybuchne odpadkový koš  nebo autobus, občas vjede dodávka ukradená před pěti minutami do dětí před školkou, někdy se bude z jedoucího auta střílet. Pořád, každý den, ale pokaždé jinde, pokaždé takhle snadno amatérsky, nikdo nebude muset nic organizovat ani financovat, koncoví zabijáci se ani nebudou vzájemně znát.
A politici řeknou Více policistů do ulic, takže tam, kde se ten minulý atentát stal, a další už nestane, budou teď chodit po zuby ozbrojené oddíly v neprůstřelných vestách a na křižovatkách hlídkovat obrněnce.
Politici se u toho budou fotit a říkat – A hlavně je neházet všechny do jednoho hrnce, hlavně nepodléhat hysterii. Přidají se k nim mnozí umělci a filosofové, vznikne hnutí Xenofobie není řešení. V žádném případě nebudeme dělat žádná opatření proti přistěhovalcům, ostatně jsou jich tu miliony a atentáty provedly jen nějaké nízké stovky lidí, chápeme rozhořčení veřejnosti, ale opravdu nelze zavřít nepohodlné lidi do táborů, to už jsme tu měli za komunismu a nacismu, k tomu se Evropa nesmí vrátit!
V televizích se budou ukazovat obyčejné evropské vraždy, aby bylo jasní, že nejsme lepší a velké případy se budou dělat z toho, když někdo bude muslimům, Arabům a černochům, vlastně Afroevropanům, nadávat.
Pak třeba bude v jeden den v sedmi evropských metropolích shozeno pod přijíždějící metro celkem patnáct lidí, dvanáct z nich zemře.
Evropská unie vydá direktivu, že vozy metra smějí vjíždět do stanic maximální rychlostí deset kilometrů v hodině a cestující jsou povinni stát jeden a půl metru od hrany nástupiště.
Městská doprava bude kolabovat.
Následující den bude  shozeno pod projíždějící vlaky na patnácti místech Evropy sedmnáct lidí.
Direktiva bude  rozšířena i na vlaky a týkat se i rychlíků a nákladních vlaků stanicemi jen projíždějících.
Železnice budou kolabovat
Německá vláda uvolňuje sedm miliard  Euro na výstavbu zábran mezi nástupišti a kolejišti.
Němci se ze strachu začnou stěhovat do Bulharska, Bulhaři je budou vítat, přinášejí peníze. Amerika pošle vojáky do těch blízkovýchodních zemí, kde je neměla a stáhne z těch, kde byla.
Evropská unie preventivně snižuje svou direktivou rychlost aut ve městech na 30 km v hodině.
Ve čtvrtém podlaží londýnského obchodního domu Peter Jones & Partners se ozve výkřik Allah akbar! a dojde k sérii výbuchů. V nastalé panice někteří lidé skáčou přes zábradlí, jiní se vrhají na schodiště, celkem je ušlapáno nebo jinak smrtelně raněno třicet osm lidí. Po zveřejnění zprávy během následujících tří hodin podobná situace nastane v dalších sedmi obchodních domech, mrtvých je přes sto.
Okamžitě je zavřena většina patrových obchodních domů v Evropě, lidé hromadně opouštějí velké luxusní hotely.
Pyrotechnici oznámí, že v Peter Jones & Partners vybuchly papírové dělbuchy a podle všeho nebyl v místě výbuch přítomen žádný neevropan.
Muslimové se proti této formulaci ohradí, protože se cítí být rovnoprávnými Evropany, britský premiér se jim za policejní prohlášení omluví.
Švýcarsko uzavře hranice.
U italských břehů čekají na vstup lodě s migranty, ty se pokoušejí zásobovat jídlem a vodou německé neziskové organizace, jsou ale napadeny loděmi pod vlajkou organizace Piráti za starou Evropu, jedna ze záchranářských lodí se potopí a její osádka utopí.
Papež piráty odsoudí a vyzve k lidskosti a přijetí běženců z lodí. Vyzve věřící, aby se za ně modlili, ale také je žádá, aby jako gesto dobré vůle ostentativními projevy své víry na veřejnosti zbytečně nevyvolávali konflikty.
Víra v srdci je víc než sochy z kamene, řekne.
V jižní Francii začnou muslimové strhávat sochy Krista, biskupové nabádají věřící, aby je raději zahalili nebo dočasně přestěhovali do kostelů.
V Berlíně znásilní velká skupina migrantů třináctiletou dívku a pak ji zabije, vše zachytí bezpečnostní kamera.
Podle policie nelze zjistit pachatele, protože záznamy kamery jsou neostré a tím, že nemá žádné přímé indicie, nemůže provádět odběry DNA migrantům, to by bylo porušení jejich lidských práv.
Mnichovem projde demonstrace německým myslivců s legálně drženými zbraněmi.
Před budovou zemské vlády rozvinou transparent Když ne dnes vy, zítra my!, německá kancléřka to odsoudí jako aktivitu nahrávající neonacistům.
V Polsku napadne šílenec se zbraní skupinu studentů na exkurzi v bývalém koncentračním táboře Osvětim a osm jich zastřelí.
Polský premiér uklidňuje veřejnost, že se nejednalo o teroristický útok, ale o čin pomateného chudáka s psychickou poruchou.
Jen během příštího měsíce je zaznamenáno dvacet šest útoků duševně nemocných lidí v různých místech Evropy, dohromady při nich bezprostředně zemře sto osmdesát pět lidí, nejvíce na svatbě, fotbalovém zápasu amatérské ligy, přehlídce psů a ve výletní restauraci.
Psychiatři vysvětlují, že se jedná o neléčitelný syndrom následování, kdy se lidépostižení těžkou depresí inspirují něčím, co je fascinuje. Jinak by zřejmě spáchali sebevraždu v ústraní.
Vlády jednotlivých zemí zakazují informovat v médiích o jakýchkoli teroristických činech pod hrozbou ztráty licence.
Parlamentní volby v Katalánsku vyhrává ultrapravicová strana, okamžitě odděluje zemi od Španělska, vystupuje z Evropské unie, zavírá hranice a zavádí vízový režim.
Švédsko přidává ke třem korunkám půlměsíc.
Do uprchlického tábora v Německu vjíždí kamion, prorazí plot a zabije patnáct lidí, posedávajících na dvoře.
Řidič je na místě ubit obyvateli tábora, podle svědků se nebrání.
Byl to otec té zavražděné dívenky.
Německá kancléřka odsoudí jeho čin a vyšle armádu na ochranu tábora. Neonacistická strana Německo Němcům povolává své členy, aby se ozbrojení dostavili k táboru, ten je chráněn armádou, ta je chráněna policií, ta je obklíčena neonacisty, které chrání demonstranti, prostí Němci, hlavně rodiče malých dětí. Dojde k potyčkám, policie používá vodní děla, z tábora ven létají kameny a zápalné lahve, ale nedoletí dál než k armádě, která tábor chrání, ta rychle ustupuje, v domnění, že byla armáda napadena, začíná policie střílet, armáda se domnívá, že byla napadena policie a střelbu opětuje, jsou první mrtví, hlavně mezi civilním obyvatelstvem.
Bruselský parlament přijímá rezoluci o toleranci.
V Heidelbergu se upálí tři studenti.
Paříž buduje mezi chodníky a ulicemi klecové zábrany vysoké metr a půl.
Až do jejich instalace jsou lidé nabádáni, aby chodili při straně chodníku blíž budovám.
Maminkám je doporučeno, aby s kočárky nechodily vůbec po ulicích
Ropa zdražuje o dvacet procent, USA uvaluje dovozní cla na evropské zboží.
Lidé skupují jídlo.
Italská vláda prohlásí, že přijme každého uprchlíka, ale lodě Pirátů blokují pobřeží, v otřesných podmínkách na lodích z Afriky propukne epidemie a lidé umírají po stovkách, mrtvoly jsou vyhazovány do moře, rozšíří se panika, že zemřely na mor a ebolu, Italové prchají od pobřeží.
V Bulharsku už je tolik Němců, že došlo k velkému zvýšení cen, Bulhaři na Němce útočí, jsou první mrtví. Bulharská vláda ze strachu zavírá hranice a stanovuje poplatek za udělení povolení k trvalému pobytu pro cizince na sto tisíc euro. Evropské organizace pro lidská práva ji za to kritizují pro kupčení se zoufalstvím. Bulharská vláda reviduje své rozhodnutí a zvyšuje poplatek na sto padesát tisíc euro. Na čekacích listinách jsou i tak desetitisíce Němců.
Na dálnici z Prahy ve směru na Český Krumlov vybuchne plně obsazený autobus pravidelné linky německého dopravce. K havárii dojde v rychlosti devadesát kilometrů v hodině při hustém provozu, výbuch zasáhne i další automobily, následuje řetězová havárie. Podle policejní mluvčí je na místě čtyřicet dva mrtvých, sedmnáct vážně zraněných bylo odvezeno do nemocnice, nejméně pět z nich je v kritickém stavu. Nejcitovanější částí prohlášení je věta „dalších osm cestujících z autobusu se pohřešuje“.  Později jsou všichni nalezeni pomocí DNA analýzy nálezů z místa. V autobuse cestovali vedle Čechů také Angličané, Němci, Číňané a Japonci. Asijské cestovky hromadně ruší zájezdy do Evropy, je vydán předpis zakazující přepravu zavazadel v autobusech veřejné dopravy s výjimkou zájezdových. Přesto Evropané ruší autobusové a letecké zájezdy k moři, cestovky krachují, letoviska u moře jsou poloprázdná.
Itálií se šíří panika, že mořské ryby jsou nakažené morem z mrtvol, lidé je odmítají jíst, italští rybáři přišli o obživu, jako protest odvezou náklaďáky mrtvých ryb na náměstí velkých měst, zasypou jimi i slavnou fontánu Di Trevi. Proti rybářům je nasazena policie s vodními děly, italská vláda přijímá mimořádná opatření, ryby bude od rybářů vykupovat a zpracovávat za vysokých teplot na masokostní moučku. Část rybářů je zaměstnána na lovení mrtvol z moře.
Evropský parlament nemůže přijmout žádné rozhodnutí, protože se právě stěhuje z Bruselu do Luxemburgu tak, jak to dělá každého půl roku.
Z okna pařížské střední školy, navštěvované zejména imigranty, vypadne na chodník francouzská učitelka, je na místě mrtvá.
Ředitel školy ubezpečuje, že se jednalo o nešťastnou náhodu, ale věc bude nicméně řádně vyšetřena.
Druhý den jdou studenti a učitelé do školy pod policejním dohledem, vyučování ale trvá jen do půl desáté, kdy se na internetu objeví video z včerejšího dne. Je na něm vidět a slyšet shluk mladíků u okna, ženský křik a pak útěk všech od okna, učitelka tam ale už není. Video zřejmě pořídil a zveřejnil někdo ze studentů. Všichni učitelé ihned opouštějí školu, studenti v ní zůstávají, z oken tříd začínají létat na ulici židle a stolky, na ulici se začíná shromažďovat dav, je povolána policie, aby zabránila Pařížanům vniknout do budovy, narychlo přijíždějí školní autobusy a škola je vyklizena. Pařížský starosta vyzývá ke klidu, policejní prefekt upozorňuje, že video nic neznamená, že mohlo dojít k nehodě, na sociálních sítích se objevují výzvy pedagogů škol s „převažujícími studenty jiných národností“ k vojenské správě těchto škol, ministr školství to odsuzuje jako xenofobní, učitelé tedy vyhlašují všeobecnou stávku na všech školách, situaci se snaží uklidnit francouzský prezident, který varuje před vyvoláváním nenávisti kvůli nešťastnému incidentu a pohrozí, že by mohl vyhlásit výjimečný stav a učitele donutit k obnovení výuky. V závěru projevu řekne, že je lepší, když jsou studenti z problémových komunit přes den ve školách, než kdyby byli nekontrolovaně v ulicích. Celým svým projevem vzbudí nenávistnou reakci veřejnosti.
Je povolána armáda, aby byla připravena oddělit obyvatele čtvrti Saint Denis od zbytku Francie.
Arabové zapalují auta, ale nikdo proti nim nezasahuje.
Začíná občanská válka.
Ale ne mezi bílými Francouzi a Araby.
Mezi francouzskou armádou a policí na jedné straně a civilním obyvatelstvem na straně druhé.
Velká evropská města se bouří, lidé jsou v ulicích, policejní a vojenské síly připraveny zasáhnout, někde to ale odmítnou a jsou proti nim povolány speciální oddíly.
Přijde vám to přehnané?
Možná se to nestane.
Ale kdyby chtěli, mohou to tak udělat, a my se nebudeme umět bránit.
Kdyby chtěli.

Související obrázky: