Vzal jsem částečně omylem, částečně ze zvědavosti, do ruky odpornou věc, Tradiční drůbeží špekáčky. Už nechci, aby mě s tím někdo viděl, takže víckrát se k tomu svinstvu nepřiblížím, čímž si už nemohu zpětně ověřit jeho původ a složení.
Myslím, že to vyráběla chemička ve Vodňanech, maskující se za jméno Drůbež nebo tak nějak, zřejmě součást Agrofertu.
Ten produkt se tedy také klidně mohl jmenovat Babišovy tradiční drůbeží špekáčky, což by dnes bylo humorné, protože vzhledem k premiérství pana Babiše by musely být přejmenovány na Svěřeneckého fondu tradiční drůbeží špekáčky.
Nešel jsem pak k pultu toho obchodu, a nedožadoval se drůbežího špeku, protože jsem nechtěl být za blázna. Že se necítí být bláznem výrobce, nestydí se prodejce a jedí lidé, to nikoho nepřekvapuje, ale chtít já drůbeží špek, tak možná přijdu o svéprávnost.
Právně je jasné, proč se ta hmota smí takhle jmenovat. Slovo „tradiční“ není zákonem chráněno, stejně jako slova „špek“ a „drůbež“, takže ta může kombinovat beztrestně kdo chce a jak chce.
Slovo „Babiš“ také není žádným speciálním zákonem také chráněno, to si ale ochrání on sám za pomoci státních institucí jemu svěřených.
To, že není Babiš uveden na špekáčkách tedy není kvůli ochraně jména, ale zajištění jejich prodejnosti. Je dost smutné, ale mnohonásobně potvrzené, že tenhle národ si nadšeně kvůli koblihám a pouťovým slibům zvolí jako svého spasitele slovenského miliardáře, a nechá ho pak beztrestně vysávat státní rozpočet, ale jíst od něj přiznaně blafy, tak to pardon, to ne, to ať si strčí někam, ale s těma zlodějskýma živnostníkama zatočil pěkně, viď mámo.
Babišův salám, Babišovy párečky, Babišova sekaná, to by se ale neuchytilo, s tím byste se nechlubili ani na stranické schůzce ANO, to by byla zkouška věrnosti i pro jeho největší vlezprdelky.
Někdo moudrý napsal, že zkouškou kvality obchodu a potravin je třeba situace, kdy přiběhnete z práce domů s informací, že večer nečekaně přijde na návštěvu šéf s manželkou. A v té chvíli řeknete – Běž rychle něco dobrého koupit k…On tam měl tuším jako případ, který určitě neřeknete, Vietnamce, jako oprávněný důkaz toho, že jejich obchody náš trh neobohatily žádným dobrým jídlem.
Já myslím, že když zase ANO vyhraje volby, běží pak tajemníci do nějakého konkurenčního podniku, třeba i toho, na který před tím zaklekli, ale zatím naštěstí nezničili, aby si u nich na oslavu svého vítězství koupili něco dobrého, protože z Agrofertu poctivou žranici neuděláte.
Nicméně, my, prostí voliči vodňanské a kostelecké blafy konzumujeme.
Nepamatuji se přesné složení Tradičních drůbežích špekáčků, ale mám dojem, že dokonce nejsou z masa, ale ze separátu. Ostatně ani drůbeží maso ani drůbeží separát nejsou špekem, takže když už se jednou lže, tak ať to opravdu přinese co největší zisk.
Ten blaf nebyl vůbec levný ani ve chvíli, kdy ležel v popelnici potravin s propadávající dobou spotřeby.
Nemusel, protože jsme uvyklí, že čím větší balast, tím dražší.
Zvykli jsme si, že nízkotučný polský sýrový prefabrikát se pod jménem eidam prodává jen o pár korun levněji než kvalitní zrající tučné sýry, sekaná téměř bez masa nestojí o moc míň než suché salámy a o hodně víc než čisté maso nebo uzené. A už jsem viděl játrovou paštiku, což je další zákonem nechráněný název, kde játra byla coby ingredience až na třetím místě za sádlem a vodou.
A taky nebyla levná.
Pokrok zasáhl i maso, přinejmenším to drůbeží.
My jsme doma přestali na pečení kuřete používat nízký pekáč po mamince, na kterém ho před tím pekly tři generace, samozřejmě podlité vývarem. Dneska kuře nepodléváme a první třičtvrtěhodinu pečeme jako dřív. Pak se ale stane něco fyzikálně nevysvětlitelného, teprve po této době se z kuřete vyvalí voda. Jak se tam před tím udržela, netušíme, protože kuře nebylo mražené a být to obyčejná voda z dob feudalismu, kapitalismu a socialismu, tak by se nutně musela začít uvolňovat a vypařovat nejpozději ve chvíli, kdy teplota kuřete přesáhla sto stupňů. Ale vodňanští výzkumníci dokázali vyvinout vodu, která se tam zamaskovaná udrží až do stopadesáti stupňů a teprve pak se z něj vyvalí jak tající sníh z hor na jaře. Je jí tolik, že ji starý nízký pekáč není schopný zadržet, a valí se nám přes jeho hranu do trouby.
Pojem „přeschlé kuře“ se tak navždy ztratil v propadle historie, kamž za ním zamíří i recept na kuře pečené, protože pod vodou kuře neupečete, jen podusíte.
Existuje prý pracovní zařazení řezník – napichovač, člověk, který jehlou vpravuje do masa na lince vodu.
Kristus měnil vodu na víno, tenhle chlápek na maso.
Babišovo kuře by mohlo vodou zásobovat Afričany trpící žízní.
Je třeba ocenit, že tuhle jedinou věc udělal Babiš bez viditelné dotace, zatímco na prznění toustového chleba jsme mu prý poslali sto milionů.
Existuje tu alespoň jeden člověk, který věří, že až těch sto milionů Babiš virtuálně prožene výzkumem, bude na konci chutnější a levnější chleba?
Ne, bude to šílený polystyrenový blaf z pečené vody, nebo mouky z drůbežího separátu.
Bude drahý, ale ve slevě si ho rádi koupíme do zásoby.
Třicet let po nastolení spravedlivého režimu a návratu do Evropy nás ale i evropští výrobci krmí rostlinou smetanou (co to je???) místo mléčné, podřadnými tuky místo dotovaných levných obyčejných, a ještě si za to nechají zaplatit víc než na západě.
Prý jsou to naše tradiční chutě…
No já nevím… před rokem 89 se na potraviny složení podrobně nepsalo, částečně i proto, že to byla doba zaostalá, která naivně předpokládala, že šlehačka je z mléka a maso z masa.
Vrcholem konzumního úpadku národa je pro mě něco, co bych i v trhlé americké komedii považoval za přehnané.
Ale viděl jsem to v Čechách.
Veliký billboard, lákající na nákup v řetězci s jeho proslaveným sloganem Nakupujte hezky česky.
Pod tím heslem obměňují výrobky, dokazující oprávnění té věty. Pro jedno období na něm bylo nějaké mýdlo v dávkovači nebo krém nebo tak něco. Výrobek to byl nadnárodního koncernu, myslím, že palmolive, což by byli Američani.
Nakupujte hezky česky…
A ten výrobek na plakátě byl z Polska, vše na něm bylo v polštině.
Sám krém je fyzicky velký asi deset centimetrů, tady byl zvětšený na metr nebo možná víc a s jeho velkostí narostla i ta polština.
Nakupujte hezky česky…
Má to jakoby znamenat že české výrobky, ale znamená to, že jak stádní debilové, co snesou cokoli.
Od té doby přemýšlím, jestli to ti lidé z reklamní agentury brali jako fór nebo třeba sázku, co všechno jim ještě projde. Ale myslím, že ne, že je to všem absolutně jedno, že nikdo ze zadavatelů a tvůrců, natož uživatelů se nezabýval problémem, že pod Hezky česky je americký výrobek z Polska.
Kdysi za totality řekl v rámci přímého televizního přenosu Michael Kocáb, tuším, že na hudebním festivalu Děčínská kotva, že každý národ má vládu, kterou si zaslouží.
Tehdy to bylo bráno jako hrdinství a hrdinství to bylo. Zároveň se to mylně dotklo komunistů.
Ten výrok přece mluvil o ubohosti národa.
Následně národ přecejen povstal a dokázal, že je lepší než jeho tehdejší vláda.
Teď uplynulo třicet let a my máme vládu, kterou jsme si opravdu sami zvolili, neposlala nám ji ani Varšavská dohoda, ani Evropská unie.
Ale říct dnes, že každý národ má vládu, kterou si zaslouží, už nikoho nezaujme, natož aby ho pohnulo k nějaké akci.
Jsou to jen slova a nadto o něčem, co nás buď nezajímá, nebo v tom máme navždy jasno.
Tak napíšu něco bližšího každému jednomu z nás.
Každý národ jí to, co si zaslouží.
Neumím si představit že by si na západ od nás kdokoli troufnul vyrábět potraviny jako u nás, že by to tam obchody pod svým jménem prodávaly, že by to tam lidé kupovali a jedli.
Ostatně to čisté a dobré, co tam mají, je zhruba stejně drahé jako naše náhražky, takže ani nemusím přepočítávat ceny na jejich platy, abych si ten náš zmar uvědomil.
Měl jsem tu ve vzteku napsáno, že to co kupujeme a jíme, není mnohdy jídlo, ale jen žrádlo.
Ale psovi nebo kočce to nedávejte, mohlo by jim z toho být blbě.
Jenže vás by se to slovo „žrádlo“ dotklo, což je samo o sobě smutné, protože se vás nedotkne to, že to platíte a jíte, ale nechcete, aby o tom někdo ošklivě mluvil.
Ale slovo žrádlo mi přivolalo vzpomínku. Jedním z důvodu pádu komunismu byl stav životního prostředí a také to, čím nás tehdy krmili. A my v pohraničí, jsme pak byli zděšeni, mercedesy Rakušanů, plnými našich mražených kuřat. Nakupovali je po celých platech. Ti z nás, kteří chtěli věřit v čistotu světa na Západě, pro to hledali nejen omluvu, ale potřebu Rakušany nějak morálně chránit, aby bylo jasné, že ideály, pro něž jsme svrhly komunismus, nevezmou za své hned s první nákupní vlnou Rakušáků.
Takže se říkalo, že ta československá podřadná kuřata opravdu nebudou jíst, že je kupují jako žrádlo pro psy.
Takže hezky česky – Nechme si chutnat, až se budeme cpát tradičními drůbežími špekáčky.
Ostatně ten kuřecí separát je prý taky dost často z Polska…