Milan Koželuh

Netvrdím, že jsem slyšel všechny vládní tiskovky kolem povodní, ale ty, které ano, ty se mi líbily. Myslím tím vystupování ministrů a šéfů zainteresovaných složek. Všichni mluvili kompetentně a věcně, s podrobnou znalostí stavu a vývoje situace a prováděných opatření. Mluvili jako odpovědní manažeři.
Ve víře, že se takhle jednou zase budou naši ministři chovat, jsem tuhle vládu volil.   
Pak jsem slyšel tiskovku ANO v provedení její královny Aleny Schillerové. Nejprve sebe a svou stranu pochválila, že během povodní vládu nekritizovali (vydrželi to celý týden!) a pak vyjádřila soucit s občany této země, že povodeň přišla v období vlády premiéra Fialy.
Přesné znění je dohledatelné.
Mohl bych (a těžko se mi to opouští) psát o tom, že nejméně protipovodňových opatření udělala vláda ANO, a ptát se co fatálně špatného udělala tahle vláda stran povodní.
Když jsme byli shora poučování v devadesátých letech o fungování demokracie, byl používán pojem „obecní pastvina“. Použiju teď termín „obecní hospoda“ a stáhnu povodně jakoby na jednu vesnici a v ní starostu a opozici. Ještě donedávna bych si byl jist, že kdyby paní Schillerová byla muž, a pronesla by na adresu lidí, na něž starosti o povodně dopadly, přesně tohle, dostala by po hubě.
Teď tato slova pomohla ANO vyhrát volby.
Ani jednou jsem neslyšel, že by někdo z vlády místo věcné odpovědi na aktuální problém dokolečka odpovídal, že za všechno může Babiš, protože měl dost času a zdrojů státního rozpočtu, aby přehradu Nové Heřmínovy postavil nebo alespoň ke stavbě připravil.
Vy ten rozdíl opravdu nevidíte?
Ten, kdo řeší něco, co alespoň z části nastat nemuselo, kdyby předchozí vlády konaly, to nevytahuje, a ten, kdo toho moc neudělal, tak ještě než opadla voda, už do vlády kope?
Pamatujete si blábolení páně Babiše o kovidu?  Nemyslím tím jeho nespisovnou češtinu, ač mi svou vykalkulovanou žoviálností vadila, myslím tím naprostou neobsažnost jeho projevů, vět bez začátku a konce, buranskou komunikaci se stejně buranskými  ministry.
Že je to věc názoru, že vám se to líbilo?
Pamatujete si, jak tehdy vláda zakázala volnou distribuci respirátorů a pak jí několik dnů trvalo než zjistila, kam a komu je má vlastně dodávat (soukromá firma by to zvládla za maximálně 36 hodin), až výrobce snad zastavil výrobu, protože je neměl kam dávat, načež pan premiér Babiš přišel dotčeně s tím, že manekýn ve funkci ministra zdravotnictví na tom mezi tiskovkami pracuje a že má zprávu, že snad ve čtvrtek s tím rozvozem začnou.
Obávám se, že být Babiš premiérem teď, tak by nám právě sděloval, že distribuce pytlů na písek se přece podle jeho informací rozběhne už ve čtvrtek, tak co zase máme.
Ale premiérem není, tak se protipovodňová opatření začala dělat ještě než spadly první kapky deště.
Opravdu nevidíte rozdíl mezi těmi dvěma přístupy?   
A paní Schillerová si stoupne k pultíku, polituje občany, že povodeň přišla za této vlády (rozuměj – ne té správné vlády ANO), lidé nadšeně zatleskají a volí ANO.
Proč?
Ani nechci pomyslet, jak velké procento bylo těch, kteří u voleb netušili, že nevolí vládu, ale vedení svého kraje, a účet u nich by tedy neměla skládat vláda, ale jejich hejtmani, rady a zastupitelstva, a voleni být ti, kteří budou o jejich kraj nejlépe pečovat. Pokud existuje jasně dobrá volba, měla by být stranická příslušnost při krajských volbách až na druhém místě.
Jsem voličem vlády premiéra Fialy a i se znalosti toho, jak roky nemastně neslaně vládne, bych ho i zpětně zvolil znovu. Jednak v kontextu toho, že pro mě další smysluplné alternativy tenkrát nebyly, ale také pro důvod, o kterém se nemluví a v kterém, uznávám, se od většinového voliče liším.
Naštěstí jsem to tehdy před volbami a i po nich přátelům řekl, a nemusím si tedy dnes připadat jako generál po bitvě. Předpokládal jsem, že Fialova vláda bude špatná (ne horší než Babišova), ale že se s ní vrátí do politiky věcnost, za níž snad časem bude následovat slušnost a poctivost. Za sebe bych řekl, že v rámci možného tohle vláda splnila, byť někdy donucena okolnostmi či veřejností. Prolíná se to i s prezidenty, srovnávat časy Miloše Zemana s kultivovaností prezidenta Pavla snad ani není třeba. Jak moc naplnila Fialova vláda můj předpoklad, že stran vládnutí bude špatná? Zklamala mě svou mediální neobratností, neexistencí srozumitelné vize, étosu vládnutí. Nemuseli jsme mít rádi Klause, ale věděli jsme co chce a že ví jak na to. Pan profesor Fiala to možná osvětlí vysokoškolákům v rámci semináře, ale voliči se určitě k televizím nesbíhají, aby si ho poslechli, a pak nepospíchají do hospody, plni dojmů probrat jeho nové inspirativní myšlenky.
Řekl bych, že vláda většinou vládne pravicově, rovná státní finance a nastavuje a rozbíhá věci do budoucna. Pořád tím neříkám, že všechno dělá dobře, ale tohle je pro mě přehlížená důležitá věc. Jak si oprávněně povzdech ministr financí, voliči chtějí po vládě, aby zároveň snižovala státní dluh a zároveň rozdávala víc peněz. Tohle mohla naposledy dělat před energetickou krizí vláda ANO, jenže ta peníze rozdávala voličům až moc a sekera zaťatá do státního rozpočtu ji vůbec netrápila.
Je legitimní Fialovu vládu kritizovat a nechtít. Děsivé je to, na základě jakých (ne)vědomostí a jakých motivů to mnozí dělají.
Už Winston Churchil řekl něco ve smyslu, že nic vás vyléčí z víry v demokracii tak jako  půlhodinový rozhovor s průměrným voličem.
Andej Babiš vyhrál první volby v roce 2017 coby ministr financí Sobotkovy vlády a jeho koaliční partner. Přestože evropská a tím i naše ekonomika tehdy šlapala, byl před volbami státní rozpočet v mínusu asi 20 miliard. Po volbách se ukázalo, že je ve skutečnosti v plusu, tuším o 60 miliard. Někde je to dohledatelné, rád opravím, pokud najdete přesná čísla. Kdyby byl Andrej Babiš volby nevyhrál, musel by v právním státě na ministerstvu skončit. Buď byl totálně neschopný a neuměl nejen uhlídat, ale ani spočítat obrat státní kasy, nebo byl intrikán a podvodník. Samozřejmě správně je za bé. Nejsem vůbec příznivcem ČSSD ani pana Sobotky, ale Babišův tah byl tehdy jasný. Coby ministr financí zatajit před premiérem peníze, aby je nemohl použít před volbami, čímž Sobotkova ČSSD volby prohraje. A po volbách s těmi penězi z doby minulé vlády ze sebe udělat pohádkového dědečka, který na vše strany rozhazuje peníze, jakoby byly jeho osobní.
Vrátím se ještě o několik let zpět k jinému ministrovi financí, průběžně okopávanému Miroslavu Kalouskovi. V době tehdejší celoevropské krize řekl, jak budou vypadat budoucí roky. Ještě jeden špatný, pak se zlepší ekonomika v Německu, nám to ale výrazněji nepomůže, to až další rok. I tenhle rozhovor je dohledatelný. Zpětně to prý Kalousek neudělal jako ministr financí úplně dobře, prý až příliš moc seděl na penězích a ekonomiku tím málo podporoval. Nicméně s křivkou přechodu od recese ke konjunktuře měl pravdu.
A když ta skvělá doba přišla, už tam byl Babiš.
Dodnes mnozí lidé opakují, že Kalousek jim dal k důchodu 70 korun a Babiš pětistovku (nebo tak nějak, možná i víc, teď to přesně nevím, lze dohledat). Mluvit k nim, že za jednoho byla deflace a krize a za druhého inflace a konjunktura, je pro ně jako bych jim vyprávěl o vlivu slunečních skvrn na deštné pralesy v jižní Brazílii.
Babiš jim dal peníze, to jediné má cenu.
Rok 2017 byl ekonomicky asi nejšťastnější rok tohohle tisíciletí. Většina z nás to pociťovala na svém životě a díky předcházející krizi jsme si i uvědomovali.
Že přesto tehdejší vláda prohrála volby špatné není, byla skoro stejně mizerná jako ta po ní.
V roce 2017 jsem trávil dost času u počítače (za své, aby bylo jasno) a pročítal komentáře k článkům. Myslím, že to tenkrát bylo ještě snazší než dnes v době omezené demokracie, tehdy se ještě zobrazovaly počty reakcí, ať souhlasných nebo nesouhlasných.
Výrazná část těch komentářů a souhlasů s nimi tehdy volala po potřebě Spasitele. Tak to samozřejmě lidé nenazývali, ale volali po Vůdci, což je další termín, který tam takhle napsán nebyl. Ale snad víte, co tím myslím, ti lidé si Babiše přímo vymodlili… zase slovo, co tam nebylo. V tom roce po krizi, roce pohody a zdánlivě už navždy lepšících zítřků, lidé volali o pomoc. Nechápal jsem to a o to víc četl a přemýšlel o tom. Ne že by nebyl důvod kritizovat vládu a politiky, přinejmenším za nečinnost a korupci, to ano, ale od toho je přece občanská společnost a její mechanismy.
Když jsme v dobách blahobytu roku 2017 zoufale potřebovali Spasitele, a také si zvolili toho, kdo řekl, že on to je, je dost jasné, že o to víc budeme Spasitele hledat při každé krizi nebo nepohodě.
A že velká část z nás rozhodně nezvolí toho, kdo řekne, že cesta z krize je práce, a že občanská společnost nejsou jen práva, ale i povinnosti, a že pomocnou ruku má většina z nás jako pokračování svého ramene.
Děláme si legraci z Maďarů, od nás viděno jsou to směšní domorodci, kteří se vyvyšují nad Ukrajince, obdivují Putina, od EU berou prachy, ale nadávají na ni, a bez svého Orbána by nenašli cestu ani na pracák.
Děláme si legraci ze Slováků, od nás viděno jsou to směšní domorodci, kteří se vyvyšují nad Ukrajince, obdivují Putina, od EU berou prachy, ale nadávají na ni, a bez svého Fica by nenašli cestu ani na pracák.
Nenapadalo nás někdy, že jen o málo směšnější jsme (zatím) i my? Přinejmenším viděno optikou evropské kultury a hodnot.
V devadesátých letech jsme měli nárok se vymlouvat na nezkušenost s demokracií.
Taky jsme se hloupě vymlouvali na komunisty.
Teď už se na nic nevymlouváme, protože si nejme vědomi, že bychom my, občané, něco dělali špatně, to Fiala, Ukrajinci, EU…je třeba Babiše a Schillerové, aby nás zachránili, oni jim to spočtou.
My ani tak nechceme, aby nám do pusy létali pečení holubi, my chceme, aby nám o tom někdo vypravoval, aby nás ubezpečoval, že na to máme nárok, že jsme skvělí a že se nám ubližovalo.
Nejsme o moc lepší než Maďaři a Slováci.
Vlastně… s ohledem na historii a naše možnosti, jsme možná horší.
Milan Koželuh

Související obrázky: