Celý národ zajímá, proč došlo ke zpoždění při pátečním odpálení letecké bomby v Litvínově a co se v nastaveném čase po dvanácté hodině vlastně dělo.
Podařilo se nám získat přístup k hlasovému záznamu hovorů z obrněného vozidla provádějícího odpal. Následující doslovný přepis zahrnuje komunikaci jak mezi štábem a vozidlem, tak komunikaci uvnitř vozidla pyrotechniků.
Štáb: „Tady velitel, tady velitel, volám červeného, volám červeného.“
Ve vozidle: „Ty vole já nevim kterej dneska jsem, červenej nebo modrej?“
„Minule jsem byl modrej já, tak jsi asi červenej…“
„Proč bych měl bejt pořád já červenej, proč nemůžeš bejt červenej jednou ty?“
„Protože já do pionýra nechodil.“
Štáb: „Tady velitel, tady velitel, volám červeného, volám červeného, ozvěte se.“
„Třeba jsme červený oba.“
„Jak můžeme bejt červený oba, už jsi viděl aby šly k bombě dva červený dráty?“
„No… neviděl… asi ne…“
„Ale víš co, třeba jsme červený jako vozidlo, jakože červený tým…“
„Jo, to by šlo…“
„Nechceš se jít ven podívat, jakou máme barvu auta?“
„Nejdu, venku je ta bomba, co když ji právě odpálí?“
„Ty vole, odpálit ji máme my!“
„A jo, vlastně jo…“
„Takže se tam podíváš?“
„Já myslím, že to auto je červený… alespoň v zrcátku jo…“
Štáb: „Tady velitel, tady velitel, volám červeného, volám červeného, ozvěte se.“
Z vozidla do vysílačky: „Tady červený, tady červený, ozývám se.“
Štáb: „Tady velitel, tady velitel, volám červeného, volám červeného, oznamte svoji polohu!“
Z vozidla do vysílačky: „Tady červený, tady červený, sedím!“
Štáb: „Tady velitel, tady velitel, volám červeného, volám červeného, v pořádku, pokračujte.“
Ve vozidle: „Hele, kolikže říkali, že máme na minutu přípatek že tu jsme?“
„Já myslím, že říkali stopadesát.“
„Hele, to by byla krabka cigaret za minutu, co?“
„No…to jo…“
„To bysme tu mohli jeden karton posedět než to šlehnem, co říkáš?“
„To jo, akorát jak jsi začal o cígu, tak bych si zapálil, máš?“
„Nemám…stejně tu nejsou popelníky…“
„Ty vole, auťák za sedm milionů a nemá popelníky.“
„Bordel jako ve všem u nás.“
„Se vsadím že šéfíci v audinách popelníčky mají.“
„Hele, až to odpálím, nezajdeme na jedno?“
„ Copak dneska neodpaluju já?“
„ Tys odpaloval minule!“
„Já že odpaloval minule? Myslíš tu králíkárnu?“
„Co jsi s tim výbuchem rozmetal je tvoje věc… Ty minule králíkárnu, já dneska chemičku…“
„O to mě nejde, ale minule to byl rezavej handgranát a to by se nemělo počítat, nemůžeš srovnávat handgranát s leteckou pumou.“
„A co ty Vrbětice?“
„Jaký Vrbětice?“
„No ty tvý! To ti bylo málo? Prej Neboj, střihám modrej! A já dodneška neslyším na levý ucho a v oku mám cuk.“
„Ve filmech to většinou je modrej…“
„Prostě dneska střihám… teda odpaluju já!“
Štáb: „Tady velitel, tady velitel, volám červeného, volám červeného, přerušte akci, do perimetru vnikla neznámá osoba, opakuju, přerušte akci.“
Z vozidla do vysílačky: „Tady rudý, tady rudý, pozitivní, potvrzuju příjem, přerušuju akci.“
„A zase jsi to řek, řekl jsi to zase!“
„Co jsem řek?“
„Rudý, řekl jsi rudý!“
„Já? …ty vole asi jo… podělaný Čtyři z tanku a pes. Taky jsi na ně koukal? Já měl rád Gustíka…“
„To jsem nebyl na světě. Ale cos řekl do vysílačky ve Vrběticích? To samý! Tady rudý! A ve vysílačce zachrčelo a za chvíli najednou Tavářišči a nějaký zmatený pokyny a ty jen pořád panimáju panimáju. A mně teď budeš vyčítat, že jsem tam střihnul modrej.“
„Náhodou jsem říkal něpanimáju, něpaninámju… jakože nerozumím.“
„Kdybys rozuměl, tak jsem nestřihnul modrej?“
„Já myslím, že kdybych rozuměl, tak by se asi ten modrej stejně stříhal…“
„Ale předhazuješ to mně.“
„Tak už se nečil. Jestli toho, co jim tam vlezl, bude nahánět zásahovka, tak si za dnešní příplatky koupíme ne karton cigaret, ale celou trafiku.“
„Nevadilo by ti, kdybych se na chvíli natáhnul, koukal jsem včera na fotbal a nějak to na mě přišlo.“
„Tak to tu nebudu čučet jak vejr v poledne, to taky zalehnu…“
(lomcování, tupé údery)
„Ty vole, to snad nemá lůžkovou úpravu!“
„Já to sedadlo taky nepoložim.“
„Sedm mega, popelník žádnej, lůžková úprava žádná.“
„Tak si to ještě jednou projedeme, ať pak neuděláme chybu, až to spustěj.“
„Myslíš, až pak velitel řekne Kontakt!, ve filmech se to tak říká, to se mi moc líbí.“
„Ty vole, to říkaj na letišti. Ten řekne Rudý, odpalte bombu!, ty mi podáš ovladač a já to zmáčknu.“
„Jo, tomu rozumím. Zase jsi řekl rudý.“
„Máš ten ovladač po ruce, že jo, ať ho zase nehledáme jako minule a nemusíme tam pak s kombinačkama.“
„Ty mi ty Vrbětice budeš předhazovat snad nadosmrti. Poučil jsem se a ovladač mám u sebe!“
„Takže jsme v poho?“
„Jo…akorát…“
„Co akorát?“
„Hele, slib mi, že se nenaštveš…“
„Proč bych se měl naštvávat?“
„Protože já do něj asi zapomněl koupit baterky…“
„Ty vole, tys do něj nekoupil baterky? Ukaž dej to sem!“
(další zvukový záznam je nezřetelný, hluk, lomoz a křik)
„Ty jsi ale kretén! Tohle je přece ovladač od televize!!!“
„Ale tys říkal, nezapomeň ovladač…“
„Bože, víš že tohle bude průser horší než Vrbětice, to žádná BISka neututlá, vždyť je tu asi deset televizí!“
„Do čudu, televize, na tu jsem zapomněl…“
„Jo, kvůli televizi teď brečíš, ale žes mi v přímým přenosu zničil kariéru?!“
„Ne, já …. Víš co, ale slib mi, že se nenasereš…“
„Cože, to není všechno?!?“
„No já… aby tam žena něco měla… ona je na tohle pes… a co nám zase přidali, tak nechodí do práce a je furt přilepená u telky, tak aby… tak jsem jí tam místo toho dálkovýho ovladače, jak jsi říkal, abych ho vzal, a to jsi říkal, tak jsem tam nechal ten náš k bombě…“
„Bože, ty jsi kus vola! A to jsi myslel, že nepozná? Že si nevšimne rozdílu mezi touhle plackou a bednou k roznětce k bombě? Vždyť je velká jak krabice na boty!“
„No, ona Lucinka není nejbystřejší…“
„Že by tvoje žena měla být bystrá bych ani nečekal.“
Štáb: „Tady velitel, tady velitel, volám červeného, volám červeného, nezahajujte akci, neznámou osobu v perimetru se nedaří dostihnout, povoláváme armádní vrtulník, opakuji, nezahajujte akci, vyčkejte pokynů.“
Z vozidla do vysílačky: „Červený veliteli, červený veliteli, rozumím, vyčkám pokynů.“
„… když je teď teda ještě chvíle… tak já bych pro ty baterky mohl skočit… za rohem je smíšený zboží…“
„Ty seď na prdeli a nikam nechoď! K čemu by ty baterky byly? Abys přepínal tady odsud ženě televizi?“
„A jo vlastně… to by asi nešlo… To bude strašnej průser.“
„No to teda bude průser, s tím počítej, a odneseš to ty!“
„Já vím… Lucinka není zlá, je moc hodná, má mě ráda, a taky má doma tři kočky a furt je hladí, i jim vyšívá polštářky, ale občas mi jí natáhne a dneska si myslím, že je to skoro jistý.“
„Koukám, že mý ucho z Vrbětic dostane konkurenci…“
„ Ona v mládí házela diskem za dorostenky, byla i v reprezentaci a švih má pořád…Já jí říkal, ať si pustí televizi, že tam budu, a ona že by si jí pustila stejně…“
„Teď by koukala na komín chemičky a přemejšlela, jestli se jí neseknul obraz.“
„Vlastně, já bych jí ten ovladač mohl odnést, vzal bych to přes to smíšené zboží, tam bych koupil baterky, my bydlíme tady kousek.“
„Bože ty jsi fakt ztracenej.“
„Když ona má nějak po čtvrt na jednu něco na co se bude chtít dívat a nemá ovladač… teda má tam akorát to k bombě, tam baterky jsou, ale televizi tím nezapne, i kdyby s tim pajtlovala jak chtěla, že jo….“
(další zvukový záznam je přehlušen výbuchem)